LM Report 2001

Full Report   Executive Summary   Translations   Major Findings   Key Developments   Print   Maps

ČESKÁ REPUBLIKA

Klíčové události od května 2000: V květnu 2001 nabízela na zbrojním veletrhu v Brně česká společnost proti-dopravní miny s aktivačním nástražným čidlem, což představuje možné porušení Dohody o zákazu nášlapných min. 15 června 2001 oznámila Česká republika konečnou inventuru svých zásob nášlapných min (APM) v celkovém počtu 324,412 kusů. České kontingenty v rámci mezinárodních jednotek SFOR a KFOR pokračovaly v odstraňování min v Bosně a Hercegovině respektive Kosovu. Paralelně s tím pak Česká republika dotovala proces odstraňování nášlapných min v Chorvatsku a Kosovu.

Politika zákazu nášlapných min

Česká republika podepsala Dohodu o zákazu nášlapných min 3. prosince 1997, ratifikovala ji 26. října 1999. Prvního dubna 2000 se pak stala členskou zemí této mezinárodní úmluvy. Příslušná zákonná ustanovení vešla v platnost 3.prosince 1999.

Na druhém setkání členských zemí v září 2000, vyzval český vyslanec Jana Hybášková další země k podpisu či ratifikaci této dohody v nejbližším možném termínu a stejně tak apelovala na konsistentní plnění všech požadavků, které z úmluvy vyplývají.^[1] V průběho roku 2000 zvýšila vláda svůj rozpočet a umožnila tak jednotlivým ministerstvům, účastnit se pravidelných zasedání stálého meziresortního výboru členských zemí mezinárodní Dohody o zákazu nášlapných min. Představitelé ministerstva obrany se účastnili prosincového setkání v roce 2000, představitelé ministerstva zahraničí se stejné schůzky zůčastnili v květnu 2001.

První zpráva byla projednána 15.srpna 2000, tak jak to požaduje sedmý článek mezinárodní Dohody o zákazu nášlapných min; druhá zpráva byla projednána 30.dubna 2001.^[2] Česká republika také hlasovala ve prospěch říjnového usnesení Generálního shromáždění OSN na podporu mezinárodní Dohody o zákazu nášlapných min.

Česká republika je členským státem ve smyslu znění Dodatečného protokolu II., Dohody o konvenčních zbraních (CCW), a projednala svou výroční zprávu 3.listopadu, tak jak to požaduje 13. článek dohody. Zpráva obsahuje detailnější informace ve srovnání s rokem 1999. Zahrnuje také informace o odminovacích operacích, které se týkají také nevybuchlého střelivo – UXO, ve bývalých sovětských vojenských prostorech Mladá a Ralsko.^[3] V prosinci 2000 se Česká republika účastnila druhé výroční konference členských států ve smyslu znění Dodatečného protokolu II.

Na počátku roku 2001 projednávala ministerstva zahraničí a obrany ČR svá stanoviska, týkající se návrhů členských zemí mezinárodní Dohody o konvenčních zbraních (CCW) na zvýšení míry spolehlivosti deaktivace a ničení proti-dopravních min.

Podle prohlášení Ministerstva zahraničních věcí, ”Česká republika do jisté míry zajistí implementaci nutných technických zdokonalení současných zásob proti-dopravních min. ČR by nicméně uvítala určitou formu politických záruk v této otázce (například moratorium na produkci a vývoz, výrazné omezení užívání rozbušek s nástražnými čidly spolu s omezením dalšího zvyšování citlivosti a aktivační úrovně proti-dopravních min.).”^[4] Ministerstvo zahraničí také prohlásilo, že v současnosti není zájmem České republiky jakkoli zlepšovat české proti-dopravní miny jako takové.^[5] V souvislosti s návrhy na rozšíření Dohody o konvenčních zbraních na ”výbušné válečné pozůstatky,” čeští představitelé prohlásili, že ”jsou ochotni sdílet stanoviska a návrhy, požadující určitý stupeň národní odpovědnosti v otázce zneškodňování nevybuchlé munice (zajištěné odpovídajícími domácími opatřeními) a s tím související další vojenské aktivity.”^[6]

V březnu 2001 ustanovilo ministerstvo obrany pracovní skupinu, která bude připravovat proces odminování (jak v ČR tak v zahraničí) a zničení stávajících zásob.^[7] Tato meziresortní komise, jejímiž členy jsou představitelé ministerstva obrany a zahraničních věcí, se bude podílet také na dalších aktivitách souvisejících s deaktivací nevybuchlé munice (UXO) a nášlapných min.^[8]

V únoru 2001 potvrdilo ministerstvo zahraničí své stanovisko, ve kterém prohlašuje, že ”pokud se ČR bude podílet na vojenských akcích či na jejich plánování spolu s ne-členskými státy, užívajícími nášlapné miny, nemělo by toto její angažmá být posuzováno jako porušení příslušných mezinárodních dohod.”^[9]

Jako dvojznačná se v minulosti dala označit prohlášení ministerstva zahraničních věcí v otázce legality transportu nášlapných min druhého státu přes území ČR. Tato situace se změnila v únoru 2001, kdy ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení v tom smyslu, že mezinárodní Dohoda o zákazu nášlapných min, stejně jako Dohoda o konvenčních zbraních, jsou nadřazené jakémukoli nařízení, které vyplývá z členství ČR v NATO.^[10]

Výroba a převoz

Výrobní zařízení spojená s produkcí nášlapných min jsou v ČR dědictvím z československých dob. Samotná výroba nášlapných min však byla v roce 1990 zastavena.^[11] V březnu 2000 prohlásilo ministerstvo zahraničí, že ”české podniky dodávají armádě ČR dalekonosné střely, vybavené proti-tankovými minami, které jsou opatřeny elektronickým zařízením proti vyzvednutí. Produkce žádných dalších zařízení, které zabraňují manipulaci s minami, stejně jako min, kladených dalekonosnými střelami, však již v ČR neprobíhá”.^[12]

Na zbrojním veletrhu IDET v Brně, konaném 9.-11. května 2001, nabízela česká firma Poličské Strojírny proti-dopravní minu typu Claymore ”PD-Mi-PK” s aktivačním nástražným čidlem.^[13] To představuje možné porušení Dohody o zákazu nášlapných min. Sdružení Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min (ICBL) věří, že se tento typ proti-dopravních min s nástražným čidlem používá jako nášlapné miny a proto by měl být podle mezinárodní Dohody o zákazu nášlapných min zakázán. Na mezinárodní schůzce expertů, zabývajících se proti-dopravními minami, pořádané Mezinárodním výborem Červeného kříže (ICRC) v březnu 2001, se vládní představitelé (včetně dvou zástupců ČR) shodli, že proti-dopravní miny s aktivačním čidlem nezabraňují, díky své konstrukci, nechtěné aktivaci člověkem a proto by měly být považovány za nášlapné miny.^[14] Není známo jaké kroky podnikli čeští představitelé v souvislosti s tímto incidentem. Monitoring v této záležitosti nebyl v době tisku této zprávy ukončen.

Skladování a ničení

Česká republika oznámila 15.června 2001 zničení svých původních zásob nášlapných min v celkovém počtu 324,412.^[15] Zničení min a jejich částečná demontáž (především železné součásti a TNT komponenty)^[16] začala v Bohuslavicích nad Vláří na jižní Moravě 2.května 2000.^[17] Na zasedání Stálého výboru pro zničení zásob min (Standing Comitee on Stockpile Destruction) v prosinci 2000 informoval český zástupce o implementaci nové technologie, díky které se – podobně jako na Slovensku – zvýšil počet zničených min z 300 za den v květnu 2000 na současných 1200 za den.^[18] Vyslanec Jana Hybášková po té uvedla, že čeští armádní experti jsou připraveni podělit se o své zkušenosti s ničením nášlapných min.^[19]

Z celkového počtu nášlapných min jich 4,859 nebude zničeno a nadále budou užívány pro testování nových odminovacích technologií a pro výcvik pyrotechniků. K těmto účelům bude použito kovových střepinových min typu PP-Mi-Sr (celkem 1,385), dále typu PP-Mi-Sr II ( celkem 3,344) a nakonec střely typu KUS, vybavené nášlapnými minami PP Mi-S1M (celkem 130).^[20]

Mimo výše zmíněné miny s aktivačními čidly jsou v českých zásobách další proti-dopravní miny, které lze díky jejich konstrukci považovat za nášlapné. Česká armáda disponuje mnoha typy proti-dopravních min, z nichž některé mohou být aktivovány (díky proti-manipulačním čidlům a velmi citlivým rozbuškám) nevědomým působením člověka.^[21]

Čeští představitelé připouštějí, že proti-dopravní miny typu PT-Mi, PT-Mi-P a PT-Mi-U mohou být používány s rozněcovači ve formě nástražného čidla.^[22] Ministerstvo zahraničních věcí v únoru 2001 prohlásilo, že ”jestliže jsou zde jisté požadavky mezinárodního společenství – související se zásobami českých min, které údajně nesplňují parametry stanovené mezinárodními smlouvami (jestliže existuje nějaká striktní definice těchto parametrů) – pak bude česká strana nucena následovat v tomto ohledu rozhodnutí mezinárodního společenství.”^[23] Představitelé ministerstva obrany a zahraničních věcí se v březnu 2001 zůčastnili expertního zasedání ICRC, zabývajícího se nášlapnými minami. Česká strana vydala prohlášení, v kterém své uskladněné proti-dopravní miny označila za zastaralé. ”Jejich počet v současnosti nezvrůstá. Jejich vyřazení z výzbroje se předpokládá v průběhu následujících patnácti let. Vyřazené proti-dopravní miny již také nejsou dále nahrazovány........jiné a účinější typy proti-dopravních min, vybavené rozbuškou s nástražným čidlem nejsou zařazovány do armádního výcviku. Jejich užití je předpokládáno pouze v případě válečného stavu.”^[24]

Problém nášlapných min a oběti těchto min

V průměru dvě tuny min byly zanechány v odpadních jamách, podzemních silech a v zemi v okolí dvou bývalých základen sovětských vojsk v Československu v Mladé a v Ralsku. Ke konečnému vyčištění nedošlo v roce 1999, jak bylo plánováno. Vojenský prostor Mladá byl vyčištěn před koncem roku 2000, našlo se přitom 185,853 kusů munice, devadesát procent z tohoto objemu bylo přitom vyrobeno v období druhé světové války. Od té doby se o tento bývalý vojenský protor stará místní správa, jejíž představitelé dosud nerozhodli o jeho budoucím využití.

Ve vojenském prostoru Ralsko bylo na konci roku 2000 zlikvidováno 86,515 kusů munice. Odhaduje se, že vyčištění celého prostoru proběhne do konce roku 2001.^[25]

Na území České republiky dochází také k občasným nálezům nevybuchlé munice (UXO) z období druhé světové války. Tyto případy jsou pak v kompetenci policie a sil ministerstva vnitra. Vzhledem k tomuto rozdělení kompetencí chybí jednotná statistika všech UXO případů na území ČR. Stejně tak neexistuje jednotná statistika, týkající se obětí při náhodném výbuchu min či staré munice. Lepší kooperace mezi zůčastněnými subjekty a zároveň změny v legislativě, implementované ministerstvy, by měly tyto nedostatky v budoucnu odstranit.^[26]

Ministerstvo obrany odhaduje, že od roku 1960 bylo následkem exploze min nebo staré munice (UXO) postiženo 200-300 lidí.^[27] Informace o podpoře, poskytnuté lidem postiženým minami či UXO v letech 2000-2001, chybí.

Financování odminovacího programu

V roce 2000 věnovala česká vláda padesát tisíc dolarů slovinské odbočce Mezinárodního fondu důvěry (International Trust Fund – ITF) pro odminování a pomoc obětem min. Částka byla určena pro odminovací projekt ve chorvatské vesnici Bosanka u Dubrovníku. Vláda předpokládá, že stejnou částku poskytne také v roce 2001.^[28] Částkou 41 000 amerických dolarů popořila česká vláda úsilí ICRC v této oblasti, přičemž stejná finanční podpora je vyhrazena také pro rok 2001. Spolu s Německem a USA pak ČR přispěla do prvního odminovacího projektu v Kosovu, jehož celkové náklady se pohybují ve výši půl miliónu dolarů.^[29]

Český velvyslanec ve Slovinsku Jana Hybášková předsedala v roce 1999 poradnímu orgánu ITF a jeho členkou zůstala i v následujícím roce. České kontingenty v rámci jednotek SFOR (Bosna a Hercegovina) a KFOR (Kosovo) se odminovacích operacích v těchto regionech účastnili také v roce 2000.^[30]

[1] Prohlášení Jany Hybáškové, českého velvyslance ve Slovinsku, ke členským zemím mezinárodní úmluvy, Ženeva, 12. září 2000.
[2] Tyto materiály neobsahují žádná technická data vyrobených nášlapných min. Představitel ministerstva, obrany odpovědný za tuto zprávu, vyjádřil své přesvědčení, že detailní technická data jsou potřebná pouze pro miny, která armáda aktuálně vlastní. Zpráva vyplývající ze sedmého článku Dohody o zákazu nášlapných min, formulář H, projednaná 15.srpna 2000 a 30.dubna 2001, (formulář H1 je nadepsán ”Technická data všech vyrobených typů nášlapných min” a formulář H2 je nadepsán ”Technická data všech typů v současnosti vlastněných nášlapných min”, nicméně pouze tento druhý byl vytvořen českými představiteli). Rozhovor s podplukovníkem Jozefem Trabalíkem, Ministerstvo obrany, Praha, 19. února 2001.
^[3] Článek 13, Dodatečného protokolu II Dohody o konvenčních zbraních, listopad 2000.
[4] Dopis Pavla Sepeláka, ředitele odboru mezinárodních organizací, ministerstva zahraničních věcí, Praha, 15.února 2001.
[5] Interview s Dr Miroslavem Tumou, náměstkem ředitele, odboru mezinárodních organizací, ministerstva zahraničních věcí, Josefem Vitekem, odbor mezinárodních organizací, ministerstvo zahraničních věcí, podplukovníkem Jozefem Trabalíkem, ministerstvo obrany a kapitánem Petrem Beyrem, velitelem Odminovací jednotky (v současnosti zodpovědným za odminovací operace v bývalém sovětském vojenském prostoru Mladá), ministerstvo zahraničních věcí, Praha, 19. února 2001.
[6] Dopis Pavla Sepeláka, ministerstvo zahraničních věcí, Praha, 15. února 2001.
[7] Interview s Josefem Vitekem, 19 února 2001.
^[8] Interview s Josefem Vitekem, 19.února 2001. Úkolem této pracovní skupiny by mělo být řešení všech problémů, souvisejících s UXO a nášlapnými minami.
[9] Dopis Pavla Sepeláka, ministerstvo zahraničních věcí, Praha, 15. února 2001; viz. Landmine Monitor Report 2000, s. 625.
[10] Interview s Josefem Vitekem, 19 února 2001.
[11] Viz. Landmine Monitor Report 2000, s. 625-626; oprava: bývalý výrobce min POS Polička leží u Ústí nad Orlicí ve východních Čechách, a Zeveta Bojkovice se nachází u Uherského Brodu na jižní Moravě.
[12] Dopis Dr. Alexandra Slabého, 31. březen 2000.
[13] Podle informací Thomase Küchenmeistera projektového manažera Německé iniciativy za zákaz nášlapných min, e-mailová korespondence, 31.května 2001; viz. <www.landmine.de>.
[14] Robert Gravett, ”Zpráva ze zasedání technických expertů, zabývajících se proti-dopravními minami s citlivými rozbuškami nebo s proti-manipulativním zařízením, ICRC, Ženeva, 13-14 března 2001,” duben 2001, s.6.
[15] ”Soupis zničených min armády ČR,” Associated Press, Praha, 15 června 2001.
[16] Článek 7, Dohody o zákazu nášlapných min, projednaný 30. dubna 2001.
[17] Dopis Dr. Miroslava Tumy, 11.května 2000.
[18] Prohlášení podplukovníka Jozefa Trabalíka, ministerstvo obrany, Stálý výbor pro zničení zásob min, Ženeva, 7. prosince 2000.
[19] Prohlášení velvyslance Jany Hybáškové, Třetí regionální konference o nášlapných minách, Ljubljana, Slovinsko, 21. června 2000.
[20] Článek 7, Dohody o zákazu nášlapných , projednaný 15.srpna 2000.
[21] viz. Landmine Monitor Report 2000, s. 627-628.
[22] Interview s podplukovníkem Jozefem Trabalíkem, ministerstvo obrany, Bohuslavice nad Vláří, 20. února 2001.
[23] Interview s Josefem Vitekem,ministerstvo zahraničních věcí, 19. února 2001.
[24] Robert Gravett, ”Zpráva ze zasedání technických expertů, zabývajících se proti-dopravními minami s citlivými rozbuškami nebo s proti-manipulativním zařízením, ICRC, Ženeva, 13-14 března 2001,” duben 2001, Doložka C.
[25] Dokumenty poskytnuté kapitánem Petrem Beyrem, náměstkem velitele ozbrojených sil.
[26] Interview s Dr. Miroslavem Tumou, Josefem Vitekem, ministerstvo zahraničních věcí, podplukovníkem Jozef Trabalíkem a kapitánem Petrem Beyerem - ministerstvo obrany, ministerstvo zahraničních věcí, Praha, 19.února 2001.
[27] Interview s Dr. Miroslavem Tumou, Josefem Vitekem, ministerstvo zahraničních věcí, podplukovníkem Jozefem Trabalíkem a kapitánem Petrem Beyerem - ministerstvo obrany, ministerstvo zahraničních věcí, Praha, 19.února 2001.
[28] Dopis Pavla Sepeláka, ministerstvo zahraničních věcí, Praha 15.února 2001.
[29] Prohlášení velvyslance Jany Hybáškové, Ljubljana, Slovinsko, 21.června 2000; viz. <www.sigov.si/itffund>.
[30] Zpráva OBSE, 13.prosince 2000, s. 2; článek 13, Dohody o konvenčních zbraních, Formulář E, 3. listopadu 2000.